Sierra
V lese, daleko od lidí, žije malá společnost drobných tvorů s bledou tváří a velkýma černýma očima. Lidé je nikdy neviděli, tak hluboko do stínu hvozdu se nikdy nevydávají. Jsou tam sami, žijí pouze s divokou lesní zvěří, starají se o ni. Žijí v harmonii, šťastně a s čistým, hlubokým klidem v duši. Máme jim závidět? Můžeme snad? My přece máme všechno, nebo ne?
Nebo nám snad něco chybí? Čas? Zdraví? Fantasie...?
Článek Tušení
Komentáře k článku: Tušení
bajulka: Hrozně se mi líbí ten text co máš v profilu, chybí nám všechno, ale co s tím naděláš. 
Jinak omlouvám se, že to píšu jako kometář k článku, ale nevěděla jsem kam to mám napsat...působivé...to všechno...
sierra: Díky moc...
Jinak tohle se dá psát třeba do návštěvní knihy
Ale mě je to úplně jedno... Hlavně žes to napsala
Potěší to....
garbage: Ani zdaleka netuším jak to děláš, ale tvůj styl psaní je prostě dokonale dokonalý.
Po každém přečteném slově má touha po dalších slůvkách vzroste strašnou rychlostíPřímo tvé povídky sprostě hltám.Píšeš strašně krásně,poutavě a působivě.
Mimochodem pokud jde o tu knížku, věřím že bude mít veliký úspěch.
sierra: wow... Díky moc... Ani nevím jak reagovat... Skoro se stydím... No, asi bych takhle měla psát víc. Normálně píšu úplně běžným způsobem
moira: bez urážky, ale napiš něco prosím, píšeš moc pěkně a já bych si od tebe zas něco ráda přečetla!!
sierra: Já jsem teď půl roku prakticky neměla přístup na internet, takže jsem tohle moc nestíhala, ale neboj se. Za tu dobu jsem zase něco vymyslela a psát budu
PS: Vážně si myslíš, že píšu tak dobře?:?)
moira: kdybych si to nemyslela, psala bych to? Kdyby jsi nepsala dobře, tak bych tu ani nechodila!! a proč se tak ptáš? nebo nic neříkej... a piš!