V lese, daleko od lidí, žije malá společnost drobných tvorů s bledou tváří a velkýma černýma očima. Lidé je nikdy neviděli, tak hluboko do stínu hvozdu se nikdy nevydávají. Jsou tam sami, žijí pouze s divokou lesní zvěří, starají se o ni. Žijí v harmonii, šťastně a s čistým, hlubokým klidem v duši. Máme jim závidět? Můžeme snad? My přece máme všechno, nebo ne?

Nebo nám snad něco chybí? Čas? Zdraví? Fantasie...?

sierra: Já jsem teď půl roku prakticky neměla přístup na internet, takže jsem tohle moc nestíhala, ale neboj se. Za tu dobu jsem zase něco vymyslela a psát budu
PS: Vážně si myslíš, že píšu tak dobře?:?)