V lese, daleko od lidí, žije malá společnost drobných tvorů s bledou tváří a velkýma černýma očima. Lidé je nikdy neviděli, tak hluboko do stínu hvozdu se nikdy nevydávají. Jsou tam sami, žijí pouze s divokou lesní zvěří, starají se o ni. Žijí v harmonii, šťastně a s čistým, hlubokým klidem v duši. Máme jim závidět? Můžeme snad? My přece máme všechno, nebo ne?

Nebo nám snad něco chybí? Čas? Zdraví? Fantasie...?

garbage: Ani zdaleka netuším jak to děláš, ale tvůj styl psaní je prostě dokonale dokonalý.Po každém přečteném slově má touha po dalších slůvkách vzroste strašnou rychlostíPřímo tvé povídky sprostě hltám.Píšeš strašně krásně,poutavě a působivě.
Mimochodem pokud jde o tu knížku, věřím že bude mít veliký úspěch.