"Vidím, že ses mým prvním vyprávěním poučil, poutníku, Pozoroval jsem tě včera, když jsi sbíral s dvojčaty borůvky, a udělalo mi dobře u srdce, když jsem viděl, jak se obezřetně rozhlížíš. Prohlédl sis okolí, pokochal se jeho krásou, představil si hloubku Času, ve které celý Svět okolo tebe vznikal.

"Vítám tě v mém domě. Přiznávám, je skromný navenek, ale uvnitř nalezneš více než v jakémkoli jiném. Nalezneš zde příběhy, o které bys nikde jinde na cestě nezakopl... A nevědět to, věř mi, by byla obrovská škoda. Tak naslouchej, a za tichého praskání polen v krbu čerpej nové znalosti o jiném světě, pro lidi tak neznámém..."

To jsem ráda, že ses dobře vyspal. Podívej - venku už svítí slunce. Brzy bude deset hodin, spal jsi hodně dlouho. Ale alespoň budeš čerstvý a připravený na další den. Až se umyješ tak přijď do kuchyně, snídani jsme ti nechali na stole a už tam čeká i otec, chce ti něco říct... Jestli ti poradí kudy dál? Jistě, ale zdálo se mi, že má i něco důležitějšího na srdci. Včera se vrátil mnohem později