V lese, daleko od lidí, žije malá společnost drobných tvorů s bledou tváří a velkýma černýma očima. Lidé je nikdy neviděli, tak hluboko do stínu hvozdu se nikdy nevydávají. Jsou tam sami, žijí pouze s divokou lesní zvěří, starají se o ni. Žijí v harmonii, šťastně a s čistým, hlubokým klidem v duši. Máme jim závidět? Můžeme snad? My přece máme všechno, nebo ne?

Nebo nám snad něco chybí? Čas? Zdraví? Fantasie...?

moira: díky za pochvalu.. tak já ti znovu chválím tuto krásnou kapitolu a za toho králíčka (nebo to je brouček?) se nezlobím.. právě proto to na webu mám. Aby si i ostatní na svůj web přidaly své obrázky!! rychle napiš další kapitolku!